Tao Te Ťing v překladu Jiřího Navrátila

-  14 -

^{Díváme se, ale nevidíme nic,
nazýváme to: nepostižné.
Nasloucháme, ale neslyšíme nic,
nazýváme to: jemné.
Hmatáme, ale nenahmatáváme nic,
nazýváme to: nepatrné.
Toto trojí je nevyzpytatelné,
proto to splývá v jediné.
Jeho hořejšek není světlý,
jeho dolejšek není tmavý.
Nepřetržitě proudíc, nemůže být pojmenováno.
Vrací se opět tam, kde není nic.
Tomu se říká beztvarý tvar,
bezpodobná podoba,
neviditelný obraz.
Jdeme-li proti němu, nevidíme jeho čelo,
jdeme-li za ním, nevidíme jeho záda.
Chopíme-li se Taa dávnověku,
ovládneme jím poměry nynějšku.
A poznáme to, co bylo kdysi, na počátku.
Tomu se říká průběžné vlákno Taa.}