Tao Te Ťing v překladu Jiřího Navrátila

- 32 -

^{Tao je věčné a nemá jméno.
Jakkoli se zdá být
ve své bezejmenné prostotě malým,
je větší než cokoli pod nebem.
Kdyby se ho králové a knížata dovedli přidržet,
přišlo by bezpočet tvorů samo sebou vstříc,
aby jim vzdalo poctu,
nebe a země by se navzájem spojily
a seslaly sladkou rosu,
a lid, aniž by mu to kdo přikazoval,
by byl sám sebou spořádaný.
Začalo-li vnější utváření, objevují se jména.
A jsou-li tu jednou jména,
je třeba vědět, kdy se zastavit.
Jen víme-li, kdy se zastavit,
můžeme se vyhnout nebezpečí.
K Tau přichází vše pod nebem,
jako se říčky a potoky vlévají v řeky a moře.}